Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sony Xperia L: japonská kráska s přístupným srdcem

2. 8. 2013

 

Po delším čase jsem tu opět s recenzí velmi zajímavého zařízení, které aspiruje na titul krále střední třídy. Musím se hned na začátek přiznat, že jsem se k tomuto telefonu dostal víceméně náhodou a to v prodejně Mobil Pohotovost, kde jsem si jej mohl poprvé osahat a zběžně vyzkoušet. Od prvního kontaktu to byla láska na první dotek, která se ještě umocnila během procházení nabídek velmi dobře odladěného operačního systému. Po několika minutách práce s telefonem jsem vytušil, že mám před sebou jeden z nejlepších androidích přístrojů střední třídy. Záhy jsem dospěl k přesvědčení, že toto zařízení musím vlastnit a okamžitě jej povýšit na svůj primární telefon.

Nejspíš si teď pokládáte otázku, o jakémže skvostu to vlastně píši. Nebudu vás dlouho napínat a rovnou prozradím, že se jedná o produkt japonské firmy Sony, jmenovitě o model xperia L, který je právem považován za japonskou miss mezi chytrými telefony. Zařízení nejen, že dobře vypadá, ale potencionálnímu zájemci nabídne i velmi dobrý poměr ceny a výkonu.

Xperii L totiž pohání moderní dvoujádrový procesor společnosti Qualcomm, konkrétně model Snapdragon Plus MSM8230. Ten je postaven na 28mm výrobním procesu a jako grafický čip mu sekunduje Adreno 305. Toto duo pak doplňuje operační paměť o velikosti 1GB, která je taktována na frekvenci 533MHZ. K tomu si dále připočtěte 8MPX fotoaparát s funkcí HDR a snímačem Exmor RS, Bluetooth v nejnovější verzi 4.0, baterii o kapacitě 1750 mAh, nebo bezdrátovou technologii NFC. To vše je pak zabaleno v úhledném těle s elegantními tvary, které se velmi nápadně odlišuje od tuctových dotykových placek. Navrch pak přidejme skvěle použitelný Android Jelly Bean ve verzi 4.1.2, nad kterým bdí účelná, ale nevtíravá grafická nadstavba TimeScape UI, která vzhled systému pozměňuje spíše kosmeticky. I přes několik drobných nedostatků v přístupnosti se nebojím tvrzení, že zpracováním a funkcionalitou je Xperia L hravě překoná. Zapomenout nesmím ani na trojici režimů starajících se o prodloužení výdrže baterie a dále také několik technologií vylepšujících zvuk celého zařízení a to jak během hovoru, tak i při přehrávání multimediálního obsahu.

Ačkoli je tento model na našem trhu dostupný již od měsíce května, jeho recenzi jsem záměrně pozdržel, neboť jsem čekal na dobu, kdy již tak příznivě nastavená cena klesne ještě o něco níže. Mé předpoklady se naštěstí ukázaly jako pravdivé a cena Xperie L spadla z původních 7500 Kč na krásných 6000 Korun.

Klady:

•Kvalitní dílenské zpracování a nadčasový design

•Výborně optimalizovaný Android 4.1.2 Jelly Bean

•Kvalitní zvuk díky inovativním technologiím Xperia xLoud, Clear Phase a Clear Audio+

•Dobrá výdrž baterie díky několika optimalizačním režimům správy napájení

•Velmi rychlá a přesná GPS

•Přítomnost bezdrátové technologie NFC

•Velmi dobře přístupný hudební přehrávač přímo od výrobce s mnoha funkcemi

Zápory:

•Od fotoaparátu očekávejte jen průměrné snímky

•Na přímém slunci je displej hůře čitelný

•Nepřístupná výchozí klávesnice

•Občasná přítomnost nepojmenovaných tlačítek v prostředí systému

Vybalení přístroje: jen nutný základ

Sony se v této oblasti letos vydalo poněkud úspornější cestou a já mu to vzhledem k velmi dobře nakonfigurovanému zařízení vůbec nemám za zlé. Krabička, ve které si telefon z obchodu odnesete, působí poměrně nenápadně, dle mého soudu až jednoduše. Design celého balení je minimalistický a účelný. Nenápadný kvádřík v sobě ukrývá pouze dva oddíly, které jsou odděleny papírovou přepážkou. V menší části se nachází samotný telefon, jehož bezpečnost zajišťuje pouze transportní sáček a nezbytná fólie chránící dotykový displej. Ve druhé části krabičky pak naleznete zbývající příslušenství, které taktéž ničím výjimečným nepřekvapí. Vedle tradičního adaptéru síťové nabíječky a oddělitelného USB kabelu zde najdete již jen pecková sluchátka a nezbytné manuály. Více v tomto případě od Sony nečekejte.

Design a dílenské zpracování: japonský skvost

Touto kapitolou se dostáváme k prvnímu obrovskému pozitivu tohoto modelu, jímž je bez jakékoli pochybnosti jeho neotřelý vzhled. Ten by mu mohly závidět i modely vyšší třídy mnoha dalších výrobců. Nemohu nechat bez povšimnutí jihokorejský Samsung, u kterého i nejvyšší top modely působí až děsivě plastovým dojmem a rozhodně by si zasloužily ušlechtilejší materiály. Vše je sice na oko elegantní a velmi přitažlivé, při bližším zkoumání ale počáteční nadšení rychle opadne.

Naproti tomu Xperia L od Sony je sice rovněž plastová, ale lícování jednotlivých dílů je naprosto perfektní a při silnějším promačkání nedochází k žádnému vrzání ani prohýbání. Zadní kryt je navíc potažen speciální povrchovou vrstvou soft-touch, takže úchop telefonu je velmi jistý a příjemný. Navíc je tato vrstva odolná vůči otiskům prstů. Když už jsme u zadního krytu, tak si můžeme popis zádové části zařízení rovnou dokončit. Záda telefonu jsou po vzoru dřívějších Xperií mírně prohnutá, což má pozitivní efekt i na zvuk vnějšího reproduktoru, který je i při položení zařízení na stůl mírně nad povrchem, takže nedochází k jeho utlumení. Zadní část Xperie L je z důvodu lepší ergonomie krásně zaoblená, takže se v ruce drží velmi pohodlně. V levém horním rohu našla své místo čočka 8MPX fotoaparátu, kdy napravo jí dělá společnost přisvětlovací LED dioda a nad ní se nachází ještě sekundární mikrofon pro eliminaci okolního hluku.

Zhruba uprostřed najdeme logo Xperia a ve spodní třetině pak nenápadnou nálepku indikující přítomnost technologie NFC. Konečně spodní část zadního krytu ukrývá již jen průduch hlasitého reproduktoru. Nutno ještě podotknout, že zadní kryt drží na svém místě doslova jako přibitý a je velmi obtížné jej sejmout. Výrobce bohužel telefon nevybavil ani žádným prvkem, který by snímání zadního krytu usnadňoval a tak musíte použít hrubou sílu. Přibližně dva centimetry nad Micro USB konektorem se nachází škvíra, do které akorát vsunete nehet palce. Pak je potřeba již jen zapáčit a postupně skořepinu krytu začít ze zařízení odlupovat – jde to opravdu ztuha, rozhodně to ale není úkol neproveditelný. Teď se bohužel dostávám k jedinému přehmatu, kterého se z hlediska designu Sony dopustilo. Po sejmutí zadního krytu na vás totiž vykoukne krásně přístupný slot na kartu SIM, kterou tak lze nelogicky vyměňovat i za chodu zařízení. Ovšem pro vyjmutí karty paměťové je nutné vyndat akumulátor a tedy celé zařízení vypnout. Nutno uznat, že v tomto případě to Japonci opravdu nezvládli.

Plynule nyní přejděme na boky zařízení, které působí poněkud ostřejším dojmem. Obliny zadní části zařízení jsou zde nahrazeny kolmými hranami, které telefonu propůjčují punc originality. Zvláště patrné je to na horní a dolní straně přístroje, kde je zkosení těla opravdu velmi markantní. Dolní hrana v sobě ukrývá notifikační LED diodu, která vás v případě zmeškané události upozorní decentním poblikáváním, stejně tak můžete díky odlišným barvám v průběhu nabíjení jen pohledem zjistit, v jakémže stavu se akumulátor nachází. Diodě dělá společnost již jen hlavní mikrofon. Horní strana je téměř prázdná až na výkroj uprostřed, který v sobě obsahuje 3,5 mm konektor pro připojení standardních sluchátek.

Kolem celého zařízení se táhne stříbrná plastová linka, která ještě dokresluje elegantní vzhled celého přístroje. Na pravém boku se nalézá největší množství ovládacích prvků, pojďme si je představit pěkně odshora. Jako první přichází na přetřes kolébkové tlačítko pro regulaci hlasitosti, druhé v pořadí je pak zapínací/zamykací tlačítko zařízení, které je mimochodem velmi výrazné a vyvedeno je taktéž ve stříbrné barvě. Toto tlačítko je charakteristickým poznávacím znakem letošních Xperií. Posledním ovládacím prvkem je pak dvoupolohová hardwarová spoušť fotoaparátu, která je v dnešní době naprosto ojedinělým prvkem výbavy. Levý bok zařízení byl vyhrazen jen pro Micro USB konektor, nic dalšího na něm nenajdete.

K tlačítkům si dovolím ještě drobnou poznámku. Ta jsou totiž jakoby zapuštěná do oblejších hran zadního krytu, takže při přímém tisknutí zepředu je jejich odezva mírně nejistá. Nejlepšího stisku dosáhnete v situaci kdy držíte telefon v dlani a palcem obsluhujete pravý bok s tlačítky.

Zezačátku to pro někoho může být lehce nezvyklé, ale mně to ihned přišlo naprosto bezproblémové a okamžitě jsem se tomu přizpůsobil.

Konečně se dostáváme k popisu přední části telefonu, jejíž dominantou je pochopitelně 4,3“ dotykový displej, klasického typu TFT TN. Jak jsem již zmínil v úvodu této recenze, čitelnost na přímém slunci je o něco horší, zobrazovací panel to však hravě dohání skvělými pozorovacími úhly. Displej je pochopitelně kapacitní a jeho reakce na dotyk jsou příkladné, s ovládáním by tedy nikdo neměl mít sebemenší problém. Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že díky použité úhlopříčce bude Xperia L rozměrným telefonem, není to tak docela pravda. Displej je totiž roztažen spíše do délky, takže zařízení je stejně široké, jako modely disponující čtyřpalcovou obrazovkou. Je jen mírně delší, ale to mu na kompaktnosti nijak zásadně neubírá.

Nad displejem si pak našla své místo nezbytná čidla, jmenovitě se jedná o senzor regulující podsvícení displeje a obligátní senzor přiblížení. Tuto dvojici ještě doplňuje VGA kamerka se základním rozlišením 640 x 480 pixelů, dále je to štěrbina interního reproduktoru a samozřejmě logo výrobce. Displej má nijak oslnivé rozlišení 480 x 854 obrazových bodů, to je ale oblast, která nás vůbec trápit nemusí.

Výčet vlastností displeje zakončíme informací, že je dle údajů výrobce chráněn odolným sklíčkem proti poškrábání, blíže jej však Sony nikde nespecifikuje, takže známé odolné sklo Gorilla Glass to nejspíš nebude. Pozornější čtenáři se jistě podivují nad skutečností, že mi z popisu jaksi vypadla ona nezbytná senzorová tlačítka, která přeci bývají umístěna pod displejem. Máte pravdu, ale jen částečně. Z popisu jsem je vynechal záměrně, jelikož Sony u svých letošních přístrojů konečně přešlo na model, kdy jsou navigační tlačítka přímou součástí displeje, tak jak je tomu například u modelů rodinky Nexus. Z toho pro nás vyplývá sice jediná, zato však velmi podstatná výhoda. Ano, jak již možná někteří správně tušíte, tlačítka jsou díky přímé integraci do displeje kompletně ozvučena a zachází se s nimi tedy stejně jako s jakýmkoli jiným obsahem na dotykové ploše. TalkBack korektně vyčítá jejich určení, takže manipulace s nimi je bezchybná.


Technické parametry modelu xperia L

Operační systém:

Android 4.1.2

Čipová sada a procesor:

Qualcomm Snapdragon S4 MSM8230 1 GHz dual-core, GPU Adreno 305

Displej:

4,3", TFT LCD, kapacitní, FWVGA (480 × 854 px), 16 milionů barev

Paměť:

1 GB RAM, 8 GB int. pam., pam. karta: microSDHC

Podporované sítě:

GSM: 850/900/1800/1900 MHz, EDGE, GPRS

3G: 900/2100 MHz, HSDPA, HSUPA, HSPA+

Konektivita:

Wi-Fi: 802.11a/b/g/n, Bluetooth: 4.0, microUSB, USB 2.0, MHL

GPS:

ano, A-GPS, digitální kompas

Fotoaparát:

8 Mpx, LED, autofocus, HD video (720p), HDR, 1,3Mpx kamerka pro videohovory, Sony Exmor R

Rozměry:

128,7 x 65 x 9,7 milimetrů

Hmotnost:

137 gramů

Baterie:

Li-ion, 1750 mAh

Doplňující informace:

3,5mm výstup na sluchátka, FM rádio, Wi-Fi hotspot, DLNA

Zdroj:

http://smartmania.cz/recenze/recenze-sony-xperia-l-stredni-trida-v-elegantnim-kabatku-5027?chapter_id=429&chapter_url=design-a-dilenske-zpracovani

 

První spuštění

Na začátek bohužel musím zmínit smutnou skutečnost, že všichni výrobci vyjma Googlu prostě gesto pro aktivaci asistivních technologií ignorují, takže jste i v případě Xperie L odkázáni na asistenci vidící osoby. Je to škoda, ale co se dá dělat. Dobrou zprávou je fakt, že TalkBack v zařízení nechybí a stejně tak ani hlasový výstup Google TTS. Po aktivaci TalkBacku je tedy možné se zařízením ihned začít pracovat. Česká varianta hlasu bohužel chybí a to i po instalaci dodatečných hlasových dat, která se ukrývá v nastavení TTS modulu od Googlu. Nejsem si úplně jist, ale mám pocit, že dříve tato funkcionalita dostupná nebyla. Nicméně to nic nemění na tom, že k dispozici má uživatel pouze francouzštinu, italštinu, němčinu a španělštinu. Český hlas tak povětšinou zůstává jen výsadou zařízení Nexus.

Při troše dobré vůle si ale uživatel může celkem rychle doinstalovat preferovaný hlasový výstup a poté se již bez překážek věnovat další práci. No teď mě napadá, že použití slovního spojení bez překážek asi nebylo úplně šťastné, jelikož se budete potýkat ještě s nepřístupnou defaultní klávesnicí. Ta totiž primárně počítá se psaním pomocí swipe gest, takže pro nás je absolutně nepoužitelná. Nicméně ji lze nahradit buďto nějakou aplikací třetích stran a nebo přímo Google klávesnicí, kterou před časem extrahoval z Androidu 4.2.2 samotný výrobce systému Android.

Můžete si ji stáhnout z následujícího odkazu:

https://dl.dropboxusercontent.com/u/15992542/Google%20Keyboard.apk

 

K její instalaci budete dále potřebovat nějaký souborový manažer (doporučuji Total Commander) a v neposlední řadě musíte také povolit instalaci aplikací z jiných zdrojů, což se provádí pod položkou „nastavení/zabezpečení/neznámé zdroje“. Jedná se o zatrhávací tlačítko, které je nutné aktivovat a zobrazený dialog následně potvrdit stisknutím tlačítka OK.

Novou klávesnici pak nakonfigurujete následujícím způsobem:

1. Otevřete volbu „nastavení“ a zde vyhledejte položku „jazyk a vstup“

2. Poklepejte na výchozí klávesnici Xperia a v zobrazené nabídce ťukněte na volbu „nastavit metody zadávání“

3. Vyhledejte položku „klávesnice Google (čeština)“ a aktivujte ji, zobrazený dialog potvrďte tlačítkem OK

4. Vraťte se do základní nabídky a pod volbou „výchozí klávesnice“ nyní vyberte položku „klávesnice Google (čeština)“

Tím by mělo být vše hotovo a vy tak již opravdu můžete začít se zařízením naplno pracovat.

Přístupnost prostředí

Dostáváme se patrně ke kapitole, která vás bude nejvíce zajímat, nuže pojďme si říci, jak se věci mají.

Na začátek je nutno předeslat, že přístupnost sice není úplně dokonalá, na druhou stranu ale Sony s použitím Androidu Jelly Bean udělalo obrovský krok kupředu a nesnází, na které tak uživatel narazí, není mnoho. Grafickou nadstavbu TimeScape UI si mnozí z vás jistě pamatují ještě z modelové řady Xperií pro rok 2011. Tam však byla ještě součástí Androidu 4.0 Ice Cream Sandwich a jak si jistě pamatujete, našlo se celkem dost věcí, které nebyly v originální ROM od výrobce přístupné. S příchodem Jelly Beanu se ale zřejmě zapracovalo i na přístupnosti uživatelského rozhraní a možná k tomu přispěly i nesčetné stížnosti mnoha uživatelů, na které sice Sony nikdy nijak nezareagovalo, ale zjevně si alespoň některé z nich vzalo k srdci.

Odemykací obrazovka

První věcí, kterou pravděpodobně budete chtít udělat, je odemčení displeje zařízení. Po krátkém stisku zapínacího tlačítka se objeví odemykací obrazovka, která v horní části zobrazuje aktuální čas/datum a po najetí zhruba doprostřed vám začne vysvětlovat, jakže máte telefon vlastně odemknout. Je to vyřešeno velmi originálně a jednoduše.

Stačí kdekoli táhnout dvěma prsty současně a to ve vertikálním směru, tedy buďto shora dolů nebo zespoda nahoru. Je to opravdu jedno.

Měl by se ozvat charakteristický zvuk a hlášení, že zařízení bylo odemknuto.

Domovská obrazovka

V základu máte k dispozici pět pracovních ploch, avšak jejich počet můžete libovolně konfigurovat. Je tak možné rozšířit počet dostupných ploch až na sedm nebo naopak snížit třeba jen na jednu, což se může hodit zejména začínajícím uživatelům. Na výchozí obrazovce se v její horní části nacházejí ikonky pro hlasové a klasické vyhledávání, pod nimiž pak následují zástupci povětšinou aplikací přímo od výrobce. Ten jich do systému integroval poměrně dost, některé jsou velmi užitečné, jiné již méně.

Ve spodní části displeje pak má místo klasický dock s pěti ikonkami, které zleva obsahují internetový prohlížeč, ikonku obchodu s aplikacemi, tlačítko pro vstup do seznamu všech aplikací, Zprávy a jako poslední je přítomna aplikace Telefon.

Pod tímto pásem ikon naleznete již výše popisovaný pruh přímo integrovaných navigačních tlačítek, která jsou odečítačem korektně ohlašována, takže práce s nimi je bezproblémová. Zleva se jedná o tlačítko „zpět“, „domů“ a posledním do party je vstup do menu deseti naposledy spuštěných aplikací.

Přecházení mezi plochami je možné standardním gestem v podobě horizontálního tahu dvou prstů v obou směrech.

Rád bych se ještě zastavil u seznamu všech aplikací, zde totiž poprvé pocítíme i nějaké ty výhody grafické nadstavby výrobce. V horní části obrazovky se totiž nacházejí tři prvky. Prvním je rozbalovací seznam, ve kterém si můžete nastavit, jak se mají aplikace řadit. Vedle něj je pak tlačítko, které slouží pro otevření vyhledávání v aplikacích. A konečně v pravém horním rohu displeje je situováno tlačítko „další možnosti“, díky kterému se můžete rychle dostat například k možnosti danou aplikaci odinstalovat, což je velmi pohodlné a intuitivní.

Notifikační lišta

Panel oznámení je víceméně standardní, výrobce v tomto směru nijak výrazněji neexperimentoval. Co mě však zarazilo byla skutečnost, že nefungovalo rozbalení lišty pomocí tahu dvou prstů shora dolů a byl jsem tak nucen použít k tomuto úkonu určené speciální gesto TalkBacku, které již fungovalo na výbornou. Z diskusí na naší konferenci jsem ale dospěl k poznání, že drtivá většina z vás stejně využívá právě ono gesto odečítače a ne standardní postup. Jen připomenu, že gesto pro vyvolání notifikační lišty se provádí přejetím prstu doprava a dolů, přičemž jej nesmíte z obrazovky zvednout.

Aplikace telefon

Jistě se už všichni ptáte, zda a jak moc je přístupný virtuální číselník. Má odpověď bude pozitivní – je a to i včetně tlačítka pro zahájení hovoru. Aplikace disponuje v horní části obrazovky čtyřmi záložkami (zleva jsou to kontakty, volat, oblíbené a skupiny).

Jak je asi z názvu patrné, záložka kontakty vás přemístí do stejnojmenné aplikace, ve které jsou vaše kontakty abecedně seřazeny, nechybí ani možnost importu/exportu do souboru formátu CSV. V levé dolní části obrazovky pak naleznete tlačítko se symbolem lupy, které slouží pro spuštění vyhledávání. Postupným zadáváním znaků se vám tak vyfiltrují relevantní kontakty a je úplně jedno, zda zadáváte nějaký řetězec ze jména, příjmení nebo adresy – aplikace prohledává veškeré dostupné údaje.

Záložka volat pak v sobě ukrývá seznam hovorů a samozřejmě virtuální číselník, který je TalkBackem plně ozvučen. Nejen, že je ohlášeno odpovídající číslo, které se pod tlačítkem nachází, ale navíc je připojena i informace o dostupných znacích, takže pod dvojkou máme například písmena A,B,C. Poslední dvě záložky asi netřeba nijak dlouze představovat. Do oblíbených si můžete umístit například nejčastěji volané kontakty, čímž je budete mít okamžitě po ruce. Skupiny pak jistě každý zná.

Hovorová obrazovka (in-call screen)

Dostáváme se k hojně diskutované oblasti operačního systému, která právě díky roztodivným grafickým nadstavbám bývá velmi často zcela nepřístupná.

Pro pořádek jen připomenu, že se jedná o nabídku funkcí zobrazovaných během hovoru, do které nejčastěji spadají volby jako přepnutí hovoru na hlasitý reproduktor, funkce přidržení hovoru nebo asi nejvíce žádaná věc, kterou je aktivace virtuálního číselníku, s jehož pomocí pak můžeme obsloužit hlasové automaty. Sony mělo v dřívějších dobách v této oblasti velké problémy a i když to ani teď není úplně dokonalé, je zde vidět znatelný posun k lepšímu.

Pojďme se nejprve podívat na obrazovku, která se uživateli objeví u příchozího hovoru. Její nepřístupnost je naštěstí minulostí a od Androidu Jelly Bean si můžete bez potíží vyčíst kdo vám volá, případně hovor odmítnout pomocí předem nadefinované zprávy, jejíž text lze konfigurovat v nastavení telefonu. Můžete si samozřejmě vybrat i z předdefinovaných variant. Aby to ale nebylo zase moc jednoduché, tak na tlačítko „přijmout“ jsem se dostal asi jednou a to vlastně ani nevím jak. Pro příjem hovoru totiž slouží gesto v podobě tažení dvou prstů od levého kraje obrazovky k pravému a to těsně nad navigačními tlačítky. Přiznám se, že se mi gesto nedařilo provádět vždy na sto procent a tak jsem zapátral na Google Play a objevil velmi nenápadnou aplikaci ShakeCall, která jednoduchým zatřesením telefonu okamžitě přijme hovor. Funguje to naprosto korektně a velmi spolehlivě.

Jediné, co musíte udělat, je aplikaci spustit a zkalibrovat potřebné senzory.

To provedete pomocí volby „Sensor virtual call test“.

Odkaz na aplikaci do Google Play:

https://play.google.com/store/apps/details?id=com.ysrsoft.shakecall

 

A jak je to s obrazovkou během probíhajícího hovoru?

No Sony to vyřešilo mírně řečeno šalamounsky. Obrazovka sice přístupná je, leč tlačítka pro aktivaci jednotlivých funkcí jsou bohužel nepojmenovaná. Naštěstí jim TalkBack přiděluje alespoň číslo, které se ale bohužel při dalším hovoru změní, takže si tlačítka nelze podle nich pamatovat. Vzhledem k tomu, že jich je na obrazovce pouze pět, dá se celkem rychle (metodou pokus omyl) najít to vámi požadované. Funkce ukryté pod tlačítky jsou již plně přístupné. Jestliže náhodou otevřete nabídku, kterou jste nechtěli, můžete se na základní hovorovou obrazovku vrátit stiskem tlačítka „zpět“. Jediným prvkem, který je pojmenován korektně, je volba pro ukončení hovoru.

Aplikace zprávy

Ani v tomto případě výrobce nijak zásadně neexperimentoval, takže vzhled je víceméně klasický. Zprávy jsou přehledně řazeny do konverzací a při psaní delších textů je dokonce ohlášeno rozdělení do několika zpráv. Co ale potěší mnohem více je přímá integrace několika funkcí, které většinou postrádají majitelé zařízení s čistým Androidem. Jedná se především o volby pro přeposlání zprávy, kopírování textu nebo uložení čísla do vašich kontaktů. Všechny tyto vychytávky si zpřístupníte, jestliže požadovanou zprávu rozkliknete a na políčku s jejím obsahem vyvoláte kontextovou nabídku (dvojitým poklepem s následným přidržením). Velmi intuitivní a hlavně praktické. Aby to však nebylo jen pozitivní, tak i zde se setkáte s několika nepojmenovanými tlačítky. Opět ale platí, že funkce, které se pod nimi ukrývají, jsou plně přístupné.

Možností, jak do vaší zprávy přidat požadovaného adresáta, máte k dispozici hned několik. Buďto můžete zadat přímo jeho telefonní číslo, nebo začít psát prvních několik znaků z požadovaného jména a aplikace vám pod editačním políčkem okamžitě zobrazuje vybrané návrhy. Třetí možností je pak použití tlačítka, které se nachází vedle políčka „komu“. To vás okamžitě přemístí do seznamu vašich kontaktů a vy si v něm můžete adresáta přímo nalistovat.

Použitelnost s braillským řádkem

Protože je v poslední době kombinace telefonu a řádku v naší konferenci hojně diskutována (zatím bohužel spíše negativně), rozhodl jsem se do svých testů zařadit i tuto oblast. Díky vstřícnosti pracovníků brněnského TyfloCentra jsem měl možnost Xperii L otestovat s nově podporovaným braillským řádkem Alva BC640, jehož podpora byla do aplikace BrailleBack implementována teprve nedávno. Párování zařízení proběhlo naprosto korektně a po aktivaci modulu BrailleBack bylo možné začít s řádkem ihned pracovat. Google v nejnovější Beta verzi odvedl obrovský kus práce a my tak máme k dispozici již i šestibodovou českou braillskou tabulku, takže znaky s diakritikou již nepředstavují žádný problém. Obě zařízení pracovala velmi rychle a to včetně navigačních kláves sloužících pro pohyb. Pomocí řádku tak lze nyní ovládat i prostředí operačního systému. Zjistili jsme však, že potvrzovací tlačítko reaguje pouze v interakci s položkami nabídek a přepínatelnými prvky. Na klasickou ikonku se nám pomocí řádku kliknout nepodařilo.

I tak je to ale velký krok vpřed a troufám si tvrdit, že i ostatní podporované braillské řádky půjdou s tímto telefonem propojit bez větších potíží.

Výdrž baterie a výkon: tři dny nejsou problém

V předchozích několika kapitolách jsem Sony kritizoval za přešlapy v oblasti přístupnosti, takže je načase podívat se také na zoubek technologiím, které celý telefon katapultují do vysoce použitelného stavu. A začneme rovnou hezky zostra, protože se podíváme, jak je na tom tahle fešanda s výdrží při provozu na akumulátor. Hned na začátek musím prozradit, že v porovnání s ostatními chytrými telefony ve své třídě je na tom Xperia L velmi dobře. Vděčí zato především několika unikátním technologiím, které se Sony rozhodlo implementovat do svých letošních modelů vybavených Jelly Beanem.

Vše najdete v nastavení telefonu, pod volbou „správa napájení“.

První věcí, na kterou po otevření nabídky narazíte, je údaj odhadující dobu, po kterou by měl telefon vydržet v pohotovostním režimu. Po aktivaci všech úsporných technologií je jasné, že odhadovaný čas se celkem znatelně prodlouží.

Prvním úsporným módem je režim Stamina, který si klade za cíl prodloužit výdrž zejména při nečinnosti zařízení, tj. v pohotovostním režimu. Toho je dosaženo vypnutím všech bezdrátových modulů a mobilních dat, jakmile je displej zařízení uzamčen. Rovněž jsou deaktivovány aplikace, jejichž chod momentálně není nutný. Telefon je ale neustále v pohotovosti, takže se nemusíte bát, že například nebude přijímat hovory nebo textové zprávy. Po aktivaci obrazovky se obnoví funkčnost všech pozastavených bezdrátových technologií.

Dalším režimem je úsporný profil napájení, který může být aktivován, dosáhne-li úroveň nabití baterie kritických hodnot. Nastavení se dotkne úrovně jasu obrazovky, intervalu vypnutí displeje, vibrací při dotyku, bezdrátové sítě WI-FI, GPS, Bluetooth, automatické synchronizace a mobilních dat.

Třetím do party je pak další inovativní režim, který se stará o aktivaci/deaktivaci WI-FI připojení v závislosti na daném umístění. Zjednodušeně řečeno to znamená, že na základě informací o poloze získaných z mobilní sítě, dokáže Xperia L zapnout WI-FI pouze v případě, kdy se nacházíte v dosahu preferované sítě. Můžete tak například se zařízením pracovat na domácí WI-FI síti a při odchodu z domu se WI-FI automaticky deaktivuje. Jakmile dorazíte do zaměstnání, Xperia L se zase automaticky připojí k firemní síti. Při odchodu z práce se bezdrátový adaptér opět automaticky vypne. No není to skvělé?

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že při aktivaci všech výše popisovaných technologií jsem se bez problému dostal na tři dny výdrže a to i bez vypínání na noc. Jas displeje jsem ponechal automatice a občas jsem pro psaní využil bluetooth klávesnici. Během dne jsem uskutečnil několik telefonních hovorů o celkové délce CCA 20 minut a odeslal asi pět SMS zpráv. Do toho kontrola e-mailů vždy asi po dvou hodinách a hodinový poslech hudby skrze sluchátka.

Samozřejmě se dá Xperia L vybít i rychleji, ale výdrž rozhodně není špatná. Co se týká výkonu, tak ten je pro drtivou většinu úkonů naprosto dostačující. Přítomné dvoujádro je sice taktováno jen na frekvenci 1GHZ, avšak díky modernímu čipu s jádry Krait je výkon velmi slušný. Celou situaci samozřejmě znatelně vylepšuje i 1GB operační paměti, který je v mnoha náročnějších aplikacích opravdu znát. Nemusíte se tak obávat práce s hlasovým výstupem od Acapely ani brouzdání skrze webový prohlížeč Firefox. Vše je naprosto plynulé a reakce jsou dostatečně svižné.

Multimédia a zvuk: vyrobeno pro hudební nadšence

Jak jsem nastínil v samotném úvodu recenze, jednou z mnoha předností letošních zařízení společnosti Sony je kvalitní zvuk a Xperia L v tomto ohledu nijak nezaostává. Zajímavá vylepšení se dotýkají jak zvukového projevu při přehrávání multimediálního obsahu, tak i během uskutečňování telefonních hovorů. Z předchozích kapitol již také víte, že Xperia L je vybavena sekundárním mikrofonem pro potlačení okolního hluku, což mimochodem funguje velmi dobře. Tato volba se ukrývá pod položkou nastavení, v sekci „nastavení hovoru“. Kromě konfigurace této funkce zde najdete i možnosti pro rychlé nastavení vyzváněcí melodie, vibrací, hlasové schránky nebo manažera odmítacích zpráv pro příchozí hovor.

Další vychytávky pak najdete přímo pod volbou zvuk, jmenovitě jsou to tyto položky:

•Clear Phase – automaticky přizpůsobuje kvalitu zvuku vnitřního reproduktoru

•Xperia xLoud - vylepšuje hlasitost vnitřního reproduktoru

Sony si pro vás také nachystalo rozsáhlou sbírku vyzváněcích melodií i notifikačních zvuků, nicméně můžete samozřejmě sáhnout po svých vlastních oblíbených interpretech.

Jen letmo se dotknu aplikací Album a Filmy, neboť ty pro nás nejsou zase až tolik zajímavé. Aplikace Album je ekvivalentem klasické androidí galerie ve stylu Sony. Aplikace Filmy pak plní úlohu jakéhosi správce vašich video souborů s tím, že jejich přehrávání automaticky směruje na výchozí video přehrávač, což není úplně šťastným řešením. Osobně jsem ale tento software příliš nezkoumal.

Co však mám otestováno velmi zevrubně je další aplikace, kterou se Sony rozhodlo konkurovat klasickému hudebnímu přehrávači z dílny Googlu. Aplikace se jmenuje Walkman a nutno uznat, že Sony v tomto případě těží ze svých bohatých zkušeností v audiovizuální oblasti. Aplikace nejen, že dobře vypadá, ona je navíc extrémně dobře přístupná a pracuje se s ní velice pohodlně. Začnu asi tím, že umí vaše skladby třídit dle interpretů, alb a dokonce i aktuální nálady. Jestliže nemáte k dispozici obaly alb nebo informace o svých interpretech, přehrávač vám je stáhne nebo zobrazí požadované údaje na wikipedii. Dále aplikace umí k vašim písním dohledat video alternativu skrze portál Youtube. K dispozici máte také celou řadu technologií pro vylepšení kvality výsledného zvuku. Mohu zmínit například funkci Clear Audio+, která si klade za cíl věrněji reprodukovat tóny vašich mp3 souborů, rozsáhlý ekvalizér nebo volba pro zvýraznění basů jsou pak naprostou samozřejmostí. S přiloženými sluchátky je zvuk jen průměrný, ale pokud si k telefonu připojíte nějaká lepší a zvuk si dobře vyladíte, budete určitě překvapeni kvalitou výsledné reprodukce. Popis všech dostupných funkcí by ale nejspíš vyšel na jeden samostatný článek, takže jsem se rozhodl to vyřešit následovně. K tomuto textu ještě přiložím audio recenzi přehrávače Walkman, který rozhodně stojí za vyzkoušení.

Bonusové aplikace: když už, tak pořádně

Přátelé, je mi velkou ctí vám oznámit, že se pomalu dostáváme do finále. Před námi je poslední regulérní část této poněkud delší recenze, pak už bude následovat pouze závěrečné resumé.

Sony se ani v otázce doplňkového softwaru rozhodně nenechalo zahanbit, takže se připravte na pořádnou várku aplikací, z nichž některé jistě využijete, jiné již méně a ten zbytek jde naštěstí odinstalovat.

No nic, pojďme na to!

Pro pořádek rovnou předesílám, že v této části recenze si vypomohu citací z jedné již uveřejněné, jelikož v ní autor doplňkový software představil velmi výstižně a jednoduše.

Pevně doufám, že mi tento nepříliš populární krok nebude mít nikdo za zlé.

•Walkman: O této aplikaci jsem psal již výše, takže ji mohu z následujícího přehledu s klidným svědomím vyřadit.

• „Poznámky: Jednoduchá a šikovná aplikace pro poznámky. Ty mohou být textové, zvukové, či obrázkové, můžete také zkombinovat více možností najednou. Bohužel zde chybí jakákoliv možnost synchronizace například s Exchange či Google účtem.

•NeoReader: Jednoduchá čtečka QR kódů.

•Kalendář: Oproti standardnímu Android kalendáři doznal spíše grafických úprav. Události můžete načasovat, zapnout oznámení a prohlížet v denním, týdenním a měsíčním přehledu. Pokud ho synchronizujete s Facebookem, bude zobrazovat i narozeniny vašich přátel a události, kterých se zúčastníte.

•Album: Prohlížeč fotografií a obrázků od Sony. Třídí buď podle data pořízení/stažení, nebo tradičněji podle složek.

•Filmy: Jednoduchá aplikace pro správu videí, bohužel je automaticky spouští v defaultním přehrávači, ve kterém například na HD video můžete rovnou zapomenout.

•Kalkulačka: Oproti standardní kalkulačce pro Android doznala větších změn, nevýhodou je, že pokročilé funkce je nyní možno používat pouze na šířku.

•FM Rádio: Pochopitelně nechybí FM rádio, které disponuje velmi vydařeným grafickým zpracováním, podporou RDS a možností ukládat oblíbené stanice. Nechybí ani možnost identifikovat přehrávanou hudbu pomocí TrackID. Jen pozor, pro poslech rádia je potřeba mít připojena sluchátka, která slouží jako anténa.

•TrackID: Aplikace pro rozpoznávání hudby, velmi podobná SoundHound nebo Shazam. Funguje bez problému a s relativně slušnou úspěšností.

•PlayNow: Obchod s aplikacemi, hrami, tapetami a zvuky. Podobný Zedge, avšak ne tak přehledný a také s menším množstvím obsahu.

•Smart Connect: Zajímavá utilita, která umožní nastavit telefon tak, aby vykonal nějakou akci po připojení sluchátek, nabíječky či jiných zařízení, eventuelně v určitém časovém období.

•Movie studio: Základní editor videa, umožňuje jednoduchý střih video nahrávek a prokládání záznamů obrázky.

•Xperia Reader: Obchod s knihami dostupný pouze ve Spojených státech amerických a v Kanadě. Jeho přítomnost je tedy naprosto zbytečná, ale nelze odinstalovat.

•Office Suite: Základní verze kancelářského balíku umožňující číst dokumenty, tabulky a PowerPoint prezentace, vytvářet je ale už nezvládne (za Pro verzi si budete muset připlatit).

•Xperia Link: Aplikace, se kterou můžete jednoduše sdílet internetové připojení v telefonu s počítačem či tabletem od Sony.

•Sony Select: Aplikace nepříliš přehledně sdružující nejzajímavější programy z Google Play. Naprosto zbytečná a opět nelze odinstalovat.

•Budík a hodiny: Program sdružující aplikaci pro budík, sledování světového času, časovače a stopek.“

Konec citace.

Zdroj:

http://smartmania.cz/recenze/recenze-sony-xperia-l-stredni-trida-v-elegantnim-kabatku-5027?chapter_id=431&chapter_url=fotoaparat-system-a-aplikace-zaverecne-hodnoceni

 

Sami jste se mohli přesvědčit, že aplikací je opravdu dost a odebrat se jich dá jen několik. Neužitečný balast se nám bohužel usídlil i v chytrých telefonech, ale tak tomu prostě velí současné trendy. Jistě tuto situaci znáte z přenosných počítačů s předinstalovaným operačním systémem MS Windows.

Velmi rád bych se dožil období, kdy si výrobci konečně uvědomí, že nemá smysl uživatele zahlcovat spoustou aplikací a raději mu nabídnou čistý systém s možností si dle vlastního uvážení cokoli dalšího doinstalovat.

Závěrečné zhodnocení

Nehodlám jakkoli tajit skutečnost, že pro mě je v současné době ve střední třídě Xperia L jednoznačným favoritem. I přes drobné přešlapy v přístupnosti mám prostě pocit, že je tu konečně přístroj, který se snaží zákazníky oslovit i něčím neobvyklým. Spousta výrobců se žene jen za výkonem a úhlopříčkami, ale jaksi zapomíná na výdrž baterie a kvalitní zvukový výstup. Opomenout nesmím ani svěží a neotřelý design, který má rozhodně šanci oslovit nejednoho potencionálního zájemce. Jakožto hudební nadšenec, který poslouchá hudbu hlavně na cestách, musím také ocenit kvalitně zpracovaný hudební přehrávač, který je i velmi dobře přístupný a svým zvukovým projevem Xperia L ostudu rozhodně neudělá.

Devízou tohoto zařízení je bezpochyby i rychlá GPS nebo bezdrátová technologie NFC. Přítomen je rovněž Bluetooth ve své poslední verzi 4.0, u kterého jsem zatím nezaznamenal žádné problémy s připojením braillského řádku ani externí klávesnice.

A negativa?

Tak předně je to nepřístupná výchozí klávesnice a pak také nepojmenovaná tlačítka v aplikaci Zprávy a na hovorové obrazovce (in-call screen).

Nutno ale uznat, že od doby Ice Cream Sandwiche Sony v oblasti přístupnosti rozhodně pokročilo, na medaili to však ještě není.

Nezbývá než doufat, že příští rok už to bude stoprocentní.

Pro vidící zájemce by dalším negativem mohl být spíše průměrný fotoaparát a horší čitelnost displeje na přímém slunci.

Jinak se mi ale zápory hledají jen velmi těžko.

Z hlediska poměru kvality/ceny je na tom tahle kráska více než dobře.

Sony si za tento model rozhodně zaslouží pochvalu.

Inu, japonská preciznost se prostě nezapře.

A na úplný závěr ještě přikládám odkaz pro stažení slibované audio recenze aplikace Walkman.

Pokud máte čas a chuť, určitě si ji poslechněte, protože přehrávač od Sony si rozhodně zaslouží vaši pozornost.

https://dl.dropboxusercontent.com/u/15992542/Audio/Sony%20Walkman.MP3